Co je to FPS a jak ho zjistit

FPS neznamená jen first person shooter. Může to být poměrně důležitý údaj také pro titulkáře, díky kterému budou různé přečasy hračkou.

Na Titulky.com je kolonka FPS poměrně často vynechávaný údaj. A to přestože jde o poměrně důležitý údaj, spousta lidí ho nezná a proto ho ani nevyplňuje. Chcete-li konečně vědět, co tato zkratka znamená, čtěte dále.

Trocha historie

FPS udává, jak plyne z angličtiny frames per second, kolik snímků za sekundu se přehraje. Česky se označuje jako snímková frekvence. Různé země měly a ještě stále mají různé standardy této frekvence. Jde o odkaz doby před HD vysíláním, kdy se celý svět rozděloval na tři kódovací standardy: NTSC, PAL, SECAM.330px-NTSC-PAL-SECAM

Pro nás a naši ilustraci jsou nejdůležitější normy NTSC a PAL, konkrétně jejich snímkovací frekvence. Ale pěkně popořádku… Když v Americe začínalo televizní vysílání, začínalo na 60 Hz (60 proto, aby ladilo s frekvencí střídavého proudu a tím se předešlo intermodulaci, projevující se v pohybujících se pruzích po obrazovce), na kterých zůstalo až do roku 1953, kdy světlo světa spatřilo barevné vysílání. U něho ovšem na této frekvenci docházelo k rušení s FM frekvencí a proto došlo k úpravě na 59,94 Hz. No a to je zároveň snímkovací frekvence, tedy:

  • NTSC59,94 půlsnímků (tzv. prokládání – o tom více zde) za sekundu (60 Hz/1,001). Celých 60 snímků to není proto, že každých 500 půlsnímků dojde k (plánovanému) vynechání jednoho půlsnímku.
  • PAL50 půlsnímků, tedy 25 celých snímků za sekundu (50 Hz). Ale ani tedy nejde o „celý“ snímek v pravém slova smyslu, protože v jednom časovém okamžiku jde o aktualizaci sudých nebo lichých řádků, které ale platí pro ten jeden okamžik. Spojením dvou po sobě jdoucích sudých a lichých prokladů (nebo lichých a sudých) stejně nezískáme jeden snímek z jednoho okamžiku, ale vždy ze dvou odlišných.

Jelikož by v tom byl pořád malý bordel, natáčení filmů probíhá nejčastěji s frekvencí 24. Co to ale pak znamenalo pro přehrávání např. v režimu PAL? Kdybyste si na papír znázornili jednu vteřinu, do které byste rovnoměrně rozložili 24 čárek a pod to do stejné délky 25 čárek, jakým způsobem byste čárky propojili? Jeden snímek by vám prostě chyběl. Řešení tedy spočívá v tom, že se film jednoduše zrychlí a místo původních 24 snímků se stihne přehrát i jeden z další sekundy, tedy 25. Jde tedy o zrychlení filmu o 4 % (1/24), což člověk nepozná. Tedy stejný film jste v TV zhlédli dříve než v kině. Určitě víte, že při zrychleném promítání se změní i tón hlasu a postavy zní jak „Chip a Dale“. To se tedy také upravovalo.

Více také na:

 


3:2 pull down aneb kde se vzalo 23,976

Převod na NTSC probíhal trochu jinak. Vydělíme-li si frekvenci 59,94 půlsnímku dvěma, získáme frekvenci s 29,97 snímky za sekundu. Kdybychom film pouze zrychlili stejným způsobem jako u PAL, jednalo by se už o zrychlení o 25 % (6/24), což už by znát bylo. Přistoupilo se tedy k rozdílnému složení snímků prokládáním zvaném 3:2 pull down (někde i jako 2:3 pull down). Abyste však mohli dostat do společného poměru čísla 24 a 29,97, bylo nutné nejprve 24fps zpomalit na 23,976. Při těchto číslech dostanete totiž společný poměr přesně 0,8:

9e472f3a02a23fa01b2e550375ede4fa

To tedy znamenalo, že na každé 4 snímky filmu s 23,976 fps bylo potřeba nějakým způsobem získat 5 snímků pro televizi s 29,97 fps (v tom vidíme onu návaznost na poměr 0,8 = 4/5):L0027_32Pulldown

  Three-two_pulldown_diagram_(telecine)662px-3_2_pulldown.svg

Jak je vidět z obrázků, opakující řetězec byl vytvořen tímto způsobem:

  • první snímek odpovídá původnímu prvnímu
  • druhý snímek odpovídá původnímu druhému
  • třetí snímek vzniká spojením původního druhého a třetího
  • čtvrtý snímek vzniká spojením původního třetího a čtvrtého
  • pátý snímek odpovídá původnímu čtvrtému

Celý řetězec můžeme napsat způsobem A/B/C/D označující číslo snímku a 1/2 označující liché nebo sudé řádky tímto způsobem: A1+A2,B1+B2,B2+C1,C2+D1,D2+D2. Sekvence pak odpovídá zápisu 2-3-2-3, zkráceně 2:3. Odtud správnější označení 2:3 pull-down. Posuneme-li se a začneme od druhého snímku, dostaneme řadu B1-B2-B2-C1-C2-D1-D2-D2-A1-A2, odpovídající zápisu 3-2-3-2, zkráceně 3:2. A odtud někdy opačné zavádějící, ale rozšířenější označení 3:2 pull-down. Zavádějící proto, že první snímek je skenován pouze dvakrát (jednou liché i sudé řádky).

Jde vidět, že na každých 5 výsledných snímku připadají 2 rozmazané, které jsou složené ze dvou snímků. Proto jakmile technologie dostatečně pokročila a umožnila podržet ve vyrovnávací paměti více než jeden snímek, dosáhlo se lepších výsledků těmito spojeními: 3:3:2:2 nebo 2:3:3:2 nebo 2:2:3:3 (a další). Jednoduše proto, že snímky, které byly snímány třikrát, byly umístěné za sebou a to vytvořilo pouze 1 rozmazaný snímek na každých 5 výsledných:

L0019_2332Pulldown

Více info také na:


 

Král je mrtev (29,97), ať žije král (23,976)

No a poté přišel standard NTSC-movie, umožňující vysílání s frekvencí 23,976. Tedy filmy s 24fps už stačilo jen velmi mírně zpomalit (23,976/24=0,999, tedy každou sekundu přehráno o 1/1000 méně a to znamená za 3600 sekund přehráno o 3600/1000=3,6 sekund méně: prodloužení videa pouze o 7,2 sekundy na dvouhodinový film) a vkládání nových snímků metodou 3:2 pull-down už nebylo potřeba.

Další přišlo HDTV (anglicky zde), podporující frekvence 23,976; 24; 25; 30; 50 a 60, ale hlavně už progresivně a prokládání se pomalu odklízí do dějin videa. Pak se nám do toho ještě míchají standardy vysílání: v USA ATSC, v Evropě DVB (např. DVB-T). Proto ripy seriálů z amerických stanic bývají v drtivé většině ve frekvenci 23,976 fps, kdežto ty např. z britských v 25 fps (ačkoliv podporují i další HDTV frekvence, tyto jsou nejrozšířenější).

Více také na:

640px-Digital_broadcast_standards.svg

Takové frekvence pak mají často i přímo ripy z Blu-ray z těchto regionů. Díky vzájemné podpoře různých frekvencí, se však také klidně může stát, že tímto regionem není frekvence úplně vázána a stále najdete i v těchto regionech jiné frekvence (zejména na Blu-ray) jako 24 nebo 29,97.

Člověka pak napadne otázka „Proč tedy na Blu-ray nosičích nejsou všechny filmy v původní frekvenci 24fps?“. Sám nevím. Zřejmě se rovnou připravují na 23,976, v které půjdou později do TV vysílání. To sice 24 fps umožňuje také, ale nejspíše se moc u amerického vysílání neujalo.

Dobře. Už vím, co to je. K čemu je to tedy dobré vědět u titulků?

Jak už jsme si řekli, snímková frekvence přímo ovlivňuje „svižnost“ přehrávání. Čím vyšší, tím rychleji se video přehraje, je tedy kratší. No a do popředí se v problematice titulků dostává, když budete mít stejné video v několika rozdílných ripech, které však mají jinou frekvenci. Už nestačí jen konstantní posun jako po reklamních střizích, ale titulky se musí zároveň celé protáhnout (při úpravě na nižší FPS) nebo smrsknout (při úpravě na vyšší FPS).

Abyste věděli přesně jak a nemuseli to jen zkoušet, musíte znát FPS původního videa, z kterého titulky použijete a videa, na které chcete titulky přečasovat.

Jak to tedy zjistím?

Celá řada přehrávačů vám ho dokáže prozradit. Např. v jednom z nejlepších – Media Player Classic – Home Cinema tak, že při přehrávání klepnete na video pravým tlačítkem a dáte Vlastnosti (Shift + F10). Vyskočí vám následující tabulka:

MPC-Vlastnosti

V dalších přehrávačích bude nejspíše postup obdobný. Pozor: Jak vyplývá z textu výše, frekvence 23,98 vůbec neexistuje a jde jen o zaokrouhlené číslo časté frekvence 23,976 (nebo ještě přesněji 24000/1001).

Nicméně my si ukážeme ještě jeden přes specializovaný program, který vám toho řekne o mnoho více než jen FPS: MediaInfo. Po stažení poklepejte na instalátor, zobrazí se volba jazyku pro samotný instalátor. Dejte OK. Následuje Licenční ujednání, takže Souhlasím. V dalším kroku se zobrazí Instalovat Opera Browser (nebo jiný software v dalších verzích). Je to trochu past na lidi, co moc nečtou a všechno odklepnou. Dejte tedy Nesouhlasím a pak až Další. A pak už jen Instalovat a poté Dokončit.

Po dokončení instalace program spusťte (např. z nabídky Start) a při prvním spuštění na vás vyběhne toto okno:

MI

Zde si zvolíte jazyk, který se má používat ve výpisech a formát, jak má takový výpis vypadat. Osobně nechávám English a formát Outputu změním na Text, ale je to na vás. Dáme OK. Vyběhne prázdné okno s designem, který jste si zvolili. Do tohoto okna můžete přetáhnout soubor, u kterého chcete zjistit FPS nebo jiné informace, nebo můžete na požadovaný soubor kliknout pravým tlačítkem a vybrat MediaInfo. Vyjede vám následující tabulka:

MI2

V prvním odstavci jsou základní informace a ve druhém informace o videu. Tam hledejte položku Frame rate. Pokud jste zadali jiný Output format, bude to samozřejmě vypadat trochu jinak.

Všimněte si, že zde najdeme kompletní informace – tedy např. použitý kodek a v dalších odstavcích informace o zvukových stopách a built-in (vložených) titulcích.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *